PPŠ-41
PPŠ-41
- Tento samopal byl navržen panem G.S Špaginem
- Do výzbroje Rudé armády se dostal roku 1941 , ale až roku 1942 začala masivní výroba. Vyráběno :Íránský závod,
Řešení zásobníku
Bubnový zásobník měl sice značnou kapacitu, ale nevynikal žádnou zvláštní spolehlivostí. Zádržky při podávání byly nejčastější u prvních a posledních 10 nábojů v zásobníku. Navíc byl těžký a nedal se doplňovat náboji, dokud nebyl úplně vyprázdněn (při otevření bubnu napnutá pružina podávače vymrštila zbylé náboje ze zásobníku a rozházela je po okolí). Kromě toho vyprazdňování zásobníku při střelbě dosti zásadním způsobem měnilo těžiště zbraně.
Vrchní část pouzdra závěru, lisovaná z jednoho plátu kovu společně s pláštěm hlavně, měla po čase tendenci se deformovat a ohýbat v důsledku namáhání rázy vznikajícími při střelbě. Vratný systém závěru byl opatřen fíbrovým nárazníkem, uloženým v zadní části pouzdra, který se dost rychle opotřebovával. Ruští vojáci však v pro ně typické improvizaci tento problém řešili tím, že si v polních podmínkách vyráběli jinak nedostatkové náhradní nárazníky z tvrdého dřeva.
- Ráže: 7,62x25mm Tokarev , možno použít náboje 7,63 Mauser
- Kadence 900výstřelu/1m
- Délka 828 mm
- Délka hlavně 265 mm
- Hmotnost s bubnovým zasobníkem 5,6kg
- Poč/ rychlost střely 430m/s
- Zem CCCP
- Do roku 47 5 000 000 kusu
- Způsob činnosti zákluz
- Způsob palby polo-/plně automatická
Munice Mauser 7,63mm Tokarev 7,62mm
